pátek 27. března 2015

70. běh Lužánkami

V sobotu 21. března jsme se společně s přítelem Martinem účastnili 70. běhu Lužánkami. Řeknu vám, že to byl úžasný zážitek. V sobotu bylo překrásné počasí, proto se v parku v Lužánkách běželo skvěle. Jelikož se letos účastnil rekordní počet závodníků (mužů asi cca 600 a žen necelých 400), byla ženská i mužská kategorie rozdělena do dvou běhů. Já nejsem žádný profík, proto jsem se samozřejmě přihlásila do té ,, pomalejší ´´ kategorie. Můj přítel je fotbalista a pravidelně dělá všechny možné druhy sportů, proto sebral odvahu a přihlásil se do ,, rychlejší ´´ skupiny. 
Svůj závod jsem běžela cca kolem půl 2. S přítelem jsem samozřejmě dorazili trošku dříve, aby jsme stihli ještě jiné závody a stihli se rozcvičit. Byla jsem strašně moc nervózní, protože jsem nechtěla být poslední, ale zároveň jsem se strašně moc těšila, protože jsem dlouho snila o tom, že se mi podaří uběhnout závod. Atmosféra byla úžasná. Když jsem se připravovala na startu, cítila jsem se naprosto soustředěně a když byl závod odstartován, cítila jsem neuvěřitelný nával adrenalinu. Musela jsem uběhnout 6,4 km, což jsou 4 kola v parku v Lužánkách. První kolo bylo peklo. Skupina nasadila obrovské tempo. Musela jsem se uklidnit a běžet si své tempo, protože po chvilce jsem se se cítila dost unaveně. V prvním kole jsem sice dobíhala mezi posledními, ale ve druhém a třetím kole jsem předběhla spoustu závodnic, protože jsem si držela své tempo a měla jsem dostatek síly. Ostatní závodnice se totiž snažily držet rychlé tempo, které skupina nasadila, ale to byla jejich chyba. Už ve druhém kole jsem potkávala spoustu závodnic, které byly natolik unavené, že ani neběžely a pouze šly. V posledním kole jsem ještě zvládla sprint a doběhla jsem na úžasném 291. místě s časem 42:28. Vím, že můj čas je nic moc, ale já jsem trénovala pouze dvě měsíce, takže jsem neměla ani zdaleka naběháno tolik, jako ostatní závodnice. Ale já jsem do toho závodu šla s tím, že jsem chtěla, aby mi vydržela motivace k zlepšování výkonů a hlavně jsem do toho šla s tím, že nechci skončit poslední. Poslední jsem nebyla a ještě jsem překonala svůj osobní rekord. Jsem na sebe vážně moc pyšná. Nikdy jsem si nemyslela, že seberu odvahu, přihlásím se do běžeckého závodu a že na sobě budu tolik makat. Za těch pár měsíců jsem si uvědomila, že mě běhání začalo hrozně moc bavit a po mé zkušenosti se závodem vím, že rozhodně nechci skončit a chci jít i na jiné závody a třeba někdy uběhnout i závod na 10 km. Díky závodu jsem zjistila, že běhání není o tom, jestli jsi hubený nebo tlustý, starý nebo mladý. Je to o tom, kolik máš naběháno. Jsem strašně ráda, že většina žen nevypadala jako vysportované atletky. Byly to normální ženy a zvládly podat neuvěřitelné výkony. Takže pokud přemýšlíte o tom, jestli začít běhat, tak vám říkám, jděte do toho. Nezáleží na tom, jak vypadáte a kolik je vám let, ale musíte poctivě trénovat a nevzdávat se. Čím více kilometrů naběháte, vaše tělo se vám odvděčí tím, že se budete stále jen a jen zlepšovat... Ale upozorňuji, že musíte chodit běhat pravidelně a musí to být po delší dobu. Jestli si myslíte, že za měsíc běhání uběhnete 10 km, když předtím jste běhat nikdy nebyli, tak se šeredně pletete. Nemusíte běhat žádné dlouhé vzdálenosti. Nejprve si stanovte menší cíle a ty postupně zvyšujte. 
A abych nezapomněla, ještě bych se ráda vyjádřila k závodu, který běžel můj přítel. V jeho skupiny byli skoro samí profi běžci (dokonce 2 běžci z Keni), ale Marťa se naprosto neuvěřitelně hecnul a doběhl na 141. místě s časem 33:46. Marťův výkon byl úžasný a já jsem na něj opravdu moc pyšná. 

Po zaplacení startovného jsme dostali krásná trička. :)

Příprava na závod.





Můj běžecký outfit. Sice bylo teplo a skoro všichni tam byli jen v tričkách a kraťasích což sem opravdu nepochopila, protože v tom, co jsem měla na sobě mi bylo tak akorát při běhu a kdybych ještě měla jen kraťase, tak asi zmrznu. :D 

Na boty jsme si s přítelem umístili čip, který nám po každém proběhnuté startem změřil čas a ukázal pozici, na které momentálně běžíme...

Tohle je fotka, z posledního kola běhu, kdy jsem měla ještě dost síly pózovat :D




Žádné komentáře:

Okomentovat